Pomník na památku padlých v Solopyskách

Ve většině měst, vesnicích či osadách nalezneme pomník na uctění památky padlých ve Velké válce, později nazývané 1. světové válce. Ani Solopysky nejsou výjimkou. Pomník na památku padlých v naší obci stojí již 100. let. Slavnostní odhalení se konalo na svátek sv. Václava 28. září 1921. Pomník byl postaven na popud místního hasičského sboru. Příspěvky na zhotovení pomníku se vybírali na tanečních zábavách, či při představení ochotnického spolku. Příspěvek na pomník přišel i Ameriky, který zaslal místní rodák Jan Matýáš. Pomník stál 5 500,- korun. Ze žulového kamene ho zhotovila kamenická dílna v Uhlířských Janovicích. V popředí je ozdoben ležícím lvem a zlaceným nápisem:

 „ Památce těch, kteří se nedožili osvobození, obětovavše životy ve válce světové.“

Na desce památníku jsou jména a fotografie padlých vojáků.

  1. Říha František: ženatý dělník, věk 52, narozen 3.2.1879 v Solopyskách. Ve válce sloužil u vozatajstva. Dne 3.6.1915 jel s vozem, na kterém sedělo 15 mužů z kopce. Vozu se zlomila oj a pan Říha spadl pod vůz, který mu přejel přes hlavu, zůstal na míst mrtev. Poslední dopis napsal pan Říha v Čenstochové v Polsku několik dní před nehodou. Smrt si ho tedy našla někde v okolí tohoto města. Podle jeho kamaráda byl pan Říha pohřben na hřbitově.
  2. Ptáček Václav: ženatý, rolník čp.2, narozen 8.9. 1879 ve Vlačicích u Čáslavi. Na podzim v roce 1914 byl lehce zraněn do nohy. Na jaře v roce 1916 beze stopy zmizel v bojích u Černovic v Bukovině (Ukrajina).
  3. Kruliš Alois: ženatý, rolník čp. 18, narozen 28.10.1880 v Králicích. Zemřel 18.05.1917 v Solopyskách na tuberkulózu, když zde byl na dovolené pro zotavení.
  4. Třešňák Josef: svobodný, čp. 44, narozen 2.10.1881 v Solopyskách. Sloužil u pěšího pluku č. 36. V říjnu 1914 padl do ruského zajetí. Poslední dopis přišel ze Samarkandu (druhé největší město Uzbekistánu) na začátku roku 1917. Od té doby byl nezvěstný. Podle jeho kamaráda Františka Stéry z Chotouchova, zemřel pan Třešňák v Samarkandu v nemocnici.
  5. Henych František: ženatý, řezník, čp. 58, narozen 23.12.1884 v Bohouňovicích. Sloužil u pěšího pluku č. 36. První rok sloužil na ruské frontě a pak tři roky na frontě italské. Poslední rok byl na vojně zaměstnán jako řezník. O život přišel nešťastnou náhodou několik dní před naším převratem, a to 16.10.1918. S ostatními byl ubytován na půdě, kam museli po žebříku. Pan Henych se smekl a z nejhořejšího patra spadl a zlámal si vaz. Smrt ho zastihla v době, kdy měl jet na dovolenou. V kapse kabátu měl již vypsanou dovolenku. Pochován je na civilním hřbitově v severní Itálii ve městě Feltre.
  6. Dlabal František: svobodný, čp. 1, narozen 5.10.1896. Sloužil u pěchoty. Narukoval 15.4.1915. Na konci srpna 1915 jel do pole na ruskou frontu. Kde při útoku Rusů (armád gen. Brusilova) v noci ze 2. na 3. září 1915 u Lucku u vesnice Pelč zmizel beze stopy. Jeho kamarád, který se vrátil, vyprávěl, že v kritcké chvíli, kdy útok Rusů vyvrcholil, se prý celý třásl a při prudkém ústupu se ztratil. Nebyl uveden v seznamu ztrát a ani v seznamu zajatců.

Příbuzní po Františku Dlabalovi, Josefu Třešňákovi a Václavu Ptáčkovi po válce pátrali prostřednictvím Červeného kříže v Rusku, bohužel bez výsledně.

Pomník padlým byl původně umístěn před tehdejší obecní školou naproti kostelu. Při slavnostním odhalení se sešli členové rodin padlých, přátelé, obecní zastupitelstvo, dobrovolní hasiči i 8 ruských legionářů. Bohužel zub času i nenechavců se na pomníku velmi podepsal. Po celkové renovaci v roce 2014 byl přemístěn na náves. Slavnostní odhalení zrekonstruovaného pomníku proběhlo 22.08.2014, za přítomnosti zastupitelů městyse. V době odhalení byly na pomníku pouze dvě fotografie padlých, do dnešního dne nám chybí pouze jediná, a to fotografie pana Třešňáka Josefa. Najde se???!!!

Den 11.11. si každoročně připomínáme Den veteránů. Tento den byla ukončena Velká válka, později nazývaná 1.světová válka. Celosvětově si v tento den nepřipomínáme pouze veterány z této války, ale ze všech válečných konfliktů v moderních dějinách. Tichou připomínkou jsou vlčí máky, které pokrývaly hroby padlých na západní frontě.

Spolek Bartoloměj, Mgr. Zuzana Pražáková